Dokázali v Sacsayhuamánu tvarovat kámen?

 Záhadné technické vynálezy starověku :

                            Dokázali v Sacsayhuamánu tvarovat kámen? 

.    

         V Peru, 3,6 kilometrů od města Cuzco, stojí záhadami opředená pevnost Sacsayhuamán. Nad ní se ve výši 3500 až 3 800 metrů na takzvané "Sokolí hoře" nacházejí pevnosti, pocházející údajně z doby Inků.

          Tomu ale neodpovídá ani síla, ani tloušťka zdejších zdí. Spíše vše nasvědčuje tomu, že jak mayské, tak i všechny velké incké stavby jsou postaveny na mnohem starších megalitických stavbách, o kterých ovšem dodnes nevíme, kdo je vlastně v dávnověku postavil.                    

          Jaká asi technika dokázala tyto balvany o váze 50 až 500 tun vylámat, vztyčit a posléze dokonale obrousit do nepravidelných tvarů, které navíc přesně zapadají jeden do druhého a navršit je na sebe naprosto beze spár, až vznikla tato neuvěřitelná pevnost, takřka nezničitelná a odolávající dodnes zubu času?

          Skalní labyrint v Sacsayhuamánu tedy rozhodně není žádnou neuspořádanou hromadou kamení, ale naopak budí dojem stavby, která byla kdysi zbudována s technickou vytříbeností

          V jednom z obrovských granitových balvanů 11 metrů vysokém a 18 metrů širokém vidíme vyříznutý pravoúhlý obdélník o rozměrech 2,16m výšky 3,40 šířky a o hloubce 0,83 metru  . Nikde nejsou žádné nerovnosti. Zkušeným kameníkům by tato práce trvala několik let

          Podle odborníků pohne s balvanem o váze jedné tuny přibližně dvacet dělníků. Kolik pracovních sil by bylo asi zapotřebí k vytvoření takového díla? Navíc jsou některé rýhy hranaté, tudíž nemohly být vydlabány kamennou sekyrou, jak tvrdí archeologové.

          Je stále velkou záhadou, proč na některých balvanech vidíme zvláštní stopy jakoby po působení velké teploty a také podivné prohlubně, které vypadají, jako by byly vyleptány pomocí kyseliny.

          Existoval tedy opravdu kdysi nějaký způsob, jak tvrdí zdejší indiáni, kterým bylo možné pomocí rostlinných výtažků a zvláštních přídavných surovin změkčit kámen a vytvarovat ho, tak jak tehdejší stavitelé potřebovali?

         V květnu roku 1967 tvrdil peruánský archeolog otec J. Lira, že prý je to pravda. Dnešní Inkové mu dokonce svěřili tajný recept na výtažek z určitých druhů bylin, které údajně umožňuje změkčit kameny.

         V muzeu v Cochabambě v Bolívii mají takzvané "hnětené kameny". Říká se jim tak proto, že v těchto kamenech různé velikosti zanechali staří Inkové otisky rukou a nohou - stejně tak prostě, jako by se jednalo o měkké máslo.

         Působení žáru je zde tedy vyloučeno, a to z celkem prostého a jednoduchého důvodu: protože pokud by se opravdu kámen rozpálil natolik, že by změkl, bylo by logicky naprosto nemožné zanechat v něm jakýkoliv otisk lidské ruky – tak silný žár by ji přece ihned spálil!

          Vědci se také snaží objasnit okolnost, že skalní chodby v Sacsayhuamánu jsou vklíněny jedna do druhé, jakoby je zničil nějaký obrovský výbuch. Na jejich povrchu je podivná sklovitá vrstva. Musely tedy být vystaveny neskutečné teplotě, která je zcela roztavila, podobně jako v dávných indických městech.

         Geologové tvrdí, že jde o důsledek sopečných výbuchů a následného velkého zemětřesení.

         To je celkem přijatelné vysvětlení, jenomže těmto odborníkům asi poněkud uniklo, že ve zdejší oblasti, a také široko daleko, žádné sopky nebyly a nejsou.

          Rovněž poslední pohyby zemské kůry se tu projevily před více než 200 000 lety!