Kde se vzaly ničivé zbraně -oheň a meč
Oheň a meč
V dějinách lidstva je jedním z největších mezníků zcela jistě chvíle, kdy si člověk podrobil oheň.
Tato mocná přírodní síla byla pro něho od té doby trvalým zdrojem tepla a světla, cenným pomocníkem v boji proti šelmám a také mu dobře sloužila při přípravě potravy. Otázkou ale je, jak se to všechno vlastně naši předkové naučili?
V mnoha dávných pověstech se hovoří o tom, že oheň byl "darem bohů. "Například ve starých řeckých bájích ukradl oheň bohům Prométheus, který byl za svůj čin krutě potrestán.
Oheň později posloužil i k výrobě prvních zbraní zhotovených z kovů. Tyto zbraně ze železa se podle archeologů začaly vyrábět kolem roku 3300 př. n. l. na Blízkém Východě. Byly to zbraně, připomínající meče, ale dosud dosti neohrabané: byly velmi těžké, jejich ostří bylo tupé a často se při střetu lámaly.
Nejlepší a nejkvalitnější meče byly zhotoveny z nejčistšího železa, které pocházelo z nalezených meteoritů a - měly také proto zřejmě magickou moc.
Zpracovávání železa za použití ohně byl podle tehdejších názorů magický proces, a proto byli kováři, kteří s ním pracovali, považování za čarodějníky, kterým se lidé báli pohlédnout do očí. Často- právě z tohoto důvodu- stála kovárna až daleko od lidských obydlí.
Kovář totiž při své práci vdechl kovu jakýsi druh živé energie. Právě takovým kovářem byl podle mytologie například řecký bůh Hefaistos, který žil mezi pozemskými lidmi na ostrově Lymnos v malém městečku Hefaistia. Zde ukoval pro hrdinu Achilla kouzelný štít, který prý byl živý a nesl na sobě celý vesmír.
Podobný závoj tajemství obestíralo i zhotovení jednotlivých mečů. Panovalo přesvědčení, že každý takový meč, který byl vždy originálem, žil svým vlastním životem a v podstatě vybíral svého pána, který se pak díky němu stal silným a takřka i nepřemožitelným.
Takové meče se počaly vyrábět v roce 700 n. l. v Japonsku. Jejich čepel byla zhotovena tajemnou technologií, která zaručovala, že nebyla nikdy zlomena.
Poddajnost, pevnost a odolnost těchto mečů vůči korozi dnes nedokážeme napodobit ani za pomoci těch nejdokonalejších technologií. Jeden z takových mečů zvaný Kagarasumaru je dodnes v národních japonských sbírkách.
Právě takové meče vyráběl později i japonský mečíř Fujiwara Kanegana někdy v letech 1640 až 1680 n. l. V současnosti je jedna z těchto zbraní vystavená ve vojenském muzeu West Point v USA.
Slavnou sečnou zbraň, pojmenovanou Tizona, vlastnil El Cid, legendární španělský hrdina, který se proslavil v bojích Španělů proti Maurům.
Jeho zbraň je dlouhá 103 centimetrů a váží 1,1 kilogramu. Jsou na ní dvě inskripce, první představuje datum výroby rok 1002 a druhou počátek modlitby Ave Maria. Tizona je v současnosti vystavená v Burgoském muzeu ve Španělsku.
Dalším legendárním mečem byl bájný Excalibur krále Artuše, který dostal podle legendy od jezerní paní. Meč vydával podivnou energii a také zvláštní silnou záři, která: "byla silná jako 30 sluncí a oslepovala v boji jeho nepřátele".
Jako druhou zbraň vlastnil král Artuš meč, který dokázal vytáhnout z kamene, kde byl zabořený až po rukojeť, jen on.
Slavný byl v 15. století i meč Johanky z Arku, jejíž tajemství se snažila dozvědět svatá inkvizice. Johanka však stále neochvějně tvrdila to samé: andělské hlasy jí řekly, aby meč nalezla za oltářem. Tam ho prý pro ni schoval archanděl Michael, který ho sám ukul. Johanka ho měla s sebou ve slavné bitvě u Orleansu.
Zajímavou zbraní byl jistě i meč, který se podle pověsti dosud ukrývá v Kambodži, v jezeře Tonle Sap Lake. Podle kambodžských mečířů byl jeho tvůrcem čaroděj, mistr ve výrobě mečů a také stavitel chrámu Angkor Wat jménem Preah Pisnokar.
Ve svém mládí prý nastoupil na plovoucí palác se skupinou bytostí z jiného světa, v jejichž čele byl sám bůh Indra. Preah Pisnokar byl podle legendy synem pozemského muže a ženy pocházející z nebe.
V nebi se Pisnokar naučil tajnou technologii, pomocí níž stvořil kouzelný meč, který měl zvláštní čepel, vyrobenou ze světla. Byl tenký jako pírko a rozsekl i džbán naplněný vodou. Voda počala vytékat, teprve až se obě půle džbánu rozpadly.
Podivuhodné, že? Ještě zajímavější je tvrzení, že před každým seknutím se prý meč nejprve rozsvítil. Tady může jít jen těžko o nějakou fantazii pisatele, spíš jde o zcela reálné pozorování. Mohlo se tedy jednat o nějaký druh plazmatického paprsku?
Když už byl meč slabý a málo svítil, ztrácel postupně svou moc, a proto ho Preah Pisnokar zahodil do jezera.
Chrám, který postavil- Angkor Wat- je dodnes jedním z divů světa. Je to zároveň i největší hinduistický chrámový komplex a také největší náboženská památka světa.
