Kdo přistál v Době snění v Austrálii?

19. srpen 2015 | 23.41 | rubrika: Aktuality
Austrálie je nejmenší kontinent naší planety. Měří 7,7 milionů kilometrů čtverečních a její nekonečné plochy obývá sedmnáct milionů lidí. Původní obyvatelstvo zvané Aboriginci, neboli anglicky Indigenous Australians, žilo donedávna ještě na úrovni doby kamenné. Před příchodem bělochů se na australském území nacházelo přes 300 000 domorodců zhruba v 500 kmenech. Místní lidé jsou černovlasí, štíhlí a urostlí. Mají tmavohnědou pleť. Jako obydlí jim dříve sloužily jeskyně a prosté chatrče z listoví. Na lov chodili s bumerangem, oštěpem a kyjem. Dnes žijí ve skupinách o počtu 25 - 200 lidí Po tisíciletí nám ve svých monotoních zpěvech vyprávěli tito Aboriginci o Době snění, či o Času snění. Tento mýtus o stvoření říká, že veškerý život na zemi vznikl díky zpěvu tajuplných stvořitelských bytostí, které daly název horám, skalám, řekám, pramenům, rostlinám a zvířatům. Všude, kam vkročila jejich noha, ponechala za sebou neviditelnou, ale vibrující stopu, kterou mohli potomci vnímat. Stopy zpívajících bytostí pak vytvořily na celém kontinentu síť. Když splnily svůj úkol, vrátily se stvořitelské bytosti zpět do staré vlasti- na nebesa. Aboriginci po sobě nezanechali žádné mohutné kamenné stavby, písemné, či umělecké předměty, jako ostatní vyspělé světové národy. Neměli to zapotřebí, jejich poklady byly spíše duchovního zcela jiného charakteru. Za svatou pokládali celou Zemi. Skály stromy i zvířata, vším podle nich procházely neviditelné energetické linie. Pokud si můžeme tento duchovní názor přeložit do dnešního jazyka, pak znamená jejich Čas snů archetypickou vzpomínku na dávné doby, kdy lidé disponovali jiným typem vědomí. Připadá vám to nepravděpodobné? Naopak. Vědci totiž zjistili podle poznatků z poslední doby, že mozková frekvence vyšších savců dosahuje hodnoty asi 7,83 hertzu. Je to hodnota, která nastává u člověka v době mezi spánkem a bděním. Dnes navíc víme, že se tato frekvence shoduje s takzvanou Schumannovou frekvencí. Snící člověk je tedy mimořádně těsně spjat se Zemí. To je chvíle spojení lidských snů a geomantických linií. Aboriginci mluví o Času snění jako o bájné době, kdy na zemi ještě dleli bohové. Tehdy, v době bez počátku a bez konce, sestoupili tito bohové na zem. Přilétli v obrovských zářících ptácích. Nejvyšším z bohů byl Ptačí člověk Birramee, kterého ho můžeme vidět dodnes na skalních malbách jako stvoření silně připomínající člověka. Je oblečen v podivném obleku, připomínajícím skafandr, jaký užívají dnešní kosmonauti při svých letech do vesmíru. V legendách Aboriginců vystupují také Wondijny,bohyně nebes a mytická božstva, která byla spojována s hromem, bleskem a deštěm. Bývají rovněž častým tématem na tisíce let starých malbách, které nacházíme po celém území Austrálie, zejména v Arnhemu, západně od Darwinu, kde vidíme postavu se splývavým oděvem a s podivnou obrovitou helmou. . Zajímavé je, že podobně byl kdysi zobrazován i bůh „Make- make“ na Velikonočním ostrově. A co je ještě zajímavější, tyto tajemné bytosti se honosily i další zvláštností: měly na rukou místo obvyklých pěti hned šest prstů! Spisovatel a cestovatel Arnošt Vašíček popisuje také jednu záhadnou kresbu, nalezenou v Austrálii ve své knize zhruba takto: „V Západní Austrálii v Kimberley Mountains ale vidíme v jeskyni Glenelg River mezi kresbami Aboriginců obrázek, který je úplně odlišný od všech dosud objevených skalních kreseb nejen na jižním kontinentu. Stojíme tu tváří v tvář tři metry vysoké štíhlé postavě, jejíž celé tělo zakrývá hábit nachové barvy s dlouhými rukávy, dosahující až na zem, která nám nejspíše připomíná oblek kněží. Její hlavu obklopují jakési široké svatozáře, jedna má oranžovou a druhá sytě růžovou barvu. Celek v nás evokuje nejspíše známou aureolu světců, tak často zpodobňovaných na pravoslavných malbách. Na jejím vrcholu můžeme obdivovat šest záhadných znaků. Polovina tohoto neznámého a dosud nerozluštěného nápisu se podobá latince. Ta ale v době vzniku obrazu ještě neexistovala. Vědci proto logicky usoudili, že nápis byl zhotoven až dodatečně. Tuto teorii lze ale snadno vyloučit. Vzhledem k tomu, že je psán úplně stejnou barvou, jakou je namalována postava, není možné, aby byl dopsán později. Navíc se zde vyskytují znaky, které nezná ani latinka, ani jiná známá písma na světě. Typickou bílou barvu, jíž Aboriginci vždy rádi používali a ještě dosud používají, bychom ale na obraze hledali marně. Podivný, dočervena zbarvený obličej nepostrádá jen ústa, jak je pro zobrazení Wondijn typické, ale i nos. Vidíme jen velké a výrazné oči, z nichž vychází jakoby uhrančivá záře. Ze všech těchto důvodů být tento nápis a s ním i také tato naprosto netypicky vyobrazená postava podle názorů vědců důkazem pro návštěvu mimozemské civilizace.“ Na rozlehlém území Austrálie narážíme dodnes na stále nová zobrazení tohoto druhu. Badatel Rex Gilroy, který zde prováděl v sedmdesátých letech 20. století průzkum, napsal v roce 1973 řediteli Mount York Natural History Museum v Mount Victoria doslova toto: „V Modrých horách Nového Jižního Walesu jsem nalezl řadu primitivních skalních kreseb a rytin, které mimo jiné ukazují cizorodé bytosti a neobvyklé předměty, jež můžeme dnes popsat jako vesmírné koráby, které praobyvatele Austrálie nepochybně spatřili.“ Wondijny mají většinou na kresbách na hlavě nasazeného něco jako oválnou přilbu, obklopenou svatozáří z paprsků. Tělo je oblečeno do jakéhosi neforemného skafandru a nohy, které z něho jen zčásti vyčuhují, jsou paradoxně obuté do sandálů, i když místní Aboriginci vždy chodili nazí a bosí. S podobnými vyobrazeními se setkáváme nejen v Austrálii, ale i na jiných místech světa. Je zvláštní, že primitivní lidé tak často zobrazovali bytosti v oblečení a výstroji, které nikdy samy nepoužívali a ani je ve své době nemohli znát. Tady již nejde jen o výtvory bujné fantazie tvůrců. Jde o něco zcela jiného. Zajímavé je rovněž to, že podle původních australských legend ovládaly tajemné bytosti Wondijny záhadná kopí, která měla zázračné vlastnosti a proto s jejich pomocí vyhrály nejednu bitvu. Vycházela z nich zřejmě nějaká neznámá síla, protože prý všichni, kdo se kopí dotkli, padli k zemi jako mrtví. Ale s kým to tehdy Wodijny vlastně válčily? S domorodými Aboriginci určitě ne. Mezi sebou také ne. Kdo tedy byl ten cizí nepřítel, proti kterému musely být nasazeny tak mocné a účinné zbraně? Některé z těchto zbraní jsou podle dochovaných pověstí dodnes uloženy a připraveny k použití v tajném úkrytu pod pobřežními písky. Rex Gilroy při vykopávkách nalezl také velkou skalní desku, na které byly zachyceny podivné postavy a s nimi létající objekt, připomínající nejspíše dnešní UFO. Zajímavé je, že domácí lidé pozorují v Modrých horách i v dnešní době velice často létající a zářící objekty. V noci občas slýchají podivné zvuky, připomínající silné burácení a také takové, které znějí, jakoby přicházely ze samého nitra země. Zatím původ těchto zvuků nikdo nevysvětlil. Další tajemné kresby můžeme spatřit na skalách deset kilometrů východně od města Alice Springs v rokli Ndahla . Na některých z nich se zde vyrytým postavám tyčí na hlavě cosi jako antény. Jiné se pro změnu honosí zase obrovskými brýlemi, připomínající vzdáleně dnešní brýle sluneční. Opět ty brýle! Kdo v nich asi tehdy stál modelem? Narážíme na ně přece neustále na celém světě. Pokud víme, místní domorodci v dávných dobách rozhodně žádné brýle nikdy nevlastnili ani nenosili. Zřejmě by, kdyby je dostali tehdy do ruky, by ani netušili, k čemu mohou být dobré. Austrálie je vůbec země plná překvapení. V současnosti víme i to, že na australském kontinentu existují dokonce pyramidy. V roce 1890 byla objevena v nejsevernější části Queenslandu poblíže Athertonu velká pyramida postavená z kamene. Farmář, který ji nalezl, se obával zesměšnění, a proto jeho zpráva nebyla raději zveřejněna. Svět si musel počkat až do roku 1975, kdy nám již známý archeolog Rex Gilroy objevil pyramidu u Gympie na cestě mezi Brisbane a Fraser Island. Svůj nález tehdy popsal Gilroy takto: „Když jsme se pozorněji zahleděli na hornatou krajinu, zaujal mě jednoho dne v roce 1975 jeden hustě zalesněný pahorek. Společně se svou ženou Heather jsme stoupali listnatým úsekem k vrcholku. Najednou jsem si povšiml, že klopýtám přes stěnu z hrubých kamenných kvádrů, po několik stopách přes další a tak dále, až jsme dosáhli samotného vrcholku pahorku. Každá z těchto stěn byla vysoká čtyři stopy a tvořila terasy široké až šest stop. Když jsme si namáhavě uvolnili cestu hustým porostem, zjistili jsme, že spodní stupně se skládají s menších pískovcových kamenů, zatímco nejvyšší čtyři terasy byly sestaveny z mnohem větších skalních bloků o hmotnosti nejméně jedné až čtyř tun. Vrcholek byl zakončen mohutnou pískovcovou plošinou, jejíž hmotnost jsme odhadli na osm tun. Záhy nám bylo jasné, že tato záhadná architektonická struktura byla postavena v podobě čtyřhranu. Vypínala s do výšky přibližně šedesáti metrů a obvod základny měřil asi pět set metrů. Z této rozpadlé stavby rostly až šest set let staré stromy a dokazovaly tak, že záhadný komplex určitě nepocházel novověku. Ani v nejmenším jsme nepochybovali o tom, že mám v tomto případě co činit s hrubou stavbou stupňovité pyramidy stejného druhu, jaké se stavěly v Egyptě před více než třemi tisíci lety.“ Bohužel Gilroly byl příliš důvěřivý a tak dovolil jednomu novináři, aby ho doprovázel při výpravě k pyramidě u Gympie. Ten však nemlčel a ihned po návratu své zážitky zveřejnil. Rázem se tak se rozpoutala vlna netušeného zájmu o tuto lokalitu. Do Gympie začaly proudit celé zástupy zvědavců. Protože ve skrytu duše všichni tajně doufali, že pyramida má ve svém nitru dávné utajené poklady, začali jí hned rozkopávat pomocí rýčů a lopat. Dílo zkázy dovršil nakonec ještě buldozer, který srovnal východní stranu pyramidy se zemí. Ovšem pyramida u vesnice Gympie není jedinou pyramidou v Austrálii. Další záhadnou pyramidou je pyramida stojící v těsné blízkosti Rockhamptonu postavená z doloritu. Na západní straně se tyčí dosud i několik šestihranných bazaltových sloupů. Jak bylo zjištěno při vykopávkách, před západní stranou byla kdysi zbudována terasa vysoká třicet centimetrů a dlouhá třicet pět metrů. Od ní směrem na východozápad se táhne asi kilometrový řetězec padesáti čtyř kamenných pahorků, o jejichž funkci se zatím archeologové pouze dohadují. Sám Gilory zastává názor, že tento architektonický komplex mohl kdysi sloužit k pozorování nebeských těles. V jižní části australského státu Qeensland bylo zase objeveno mnoho pyramid, vytvořených z navršené zeminy. Podobaly se nejspíše čínským pyramidám a nejsou rozhodně malé. Tři z nich, poblíže města Toowoombar, jsou vysoké neuvěřitelných tři sta metrů! A to ještě není všechno. Na jihu Nového Jižního Walesu a v oblastech státu Victoria objevili badatelé stavby, které se taktéž podobají pyramidám. Kdo asi tyto pyramidy zbudoval? Aboriginci zásadně odmítají tvrzení, že by jejich staviteli mohli být jejich prapředkové. Byli to snad ti zvláštní lidé, modroocí a ryšavých vlasů, o kterých Aboriginci tvrdí, že „byli rasou nositelů kultury, kteří sem dorazili neznámo odkud a byli světlé pleti?“ Je pravdou, že když do této oblasti zavítali první Evropané, setkali se s domorodci, jejichž vzhled odpovídal přesně tomuto popisu. Kdo ale byli tito lidé? Odkud přišli? Od 50. let 19. století neustále farmáři v okolí vesnice Gympie nacházeli při své práci na poli různé předměty, které pocházely podle archeologů z Blízkého východu, Fénicie, Palestiny a především z Egypta. Mohlo tedy v minulosti existovat nějaké spojení mezi Egyptem a Austrálií? Podle některých vědců je to více než pravděpodobné, protože v současné době nalézáme stále více důkazů o tom, že Egypťané v dobách faraonů navštívili několikrát Austrálii a dokonce zde nějakou dobu prodlévali. Svědčí o tom například soška egyptského boha Atona, vykopaná v měděném dole v Mareeby, pocházející z období Staré říše, tedy zhruba 2600 let př. n. l., či kopie bojového vozu a slunečního kotouče, objevená dělníky roku 1912 severně od Cooktownu. Roku 1912 totiž odhalili dělnici v Gordenval monolit, na němž byla vyobrazena egyptská bárka. V Central Kimberley používali dokonce domorodci podobné mumifikační rituály, jaké jsou typické pro Egyptské mumie z doby z 21. dynastie - tedy z období před 900 př. n.l. Australský badatel a filmař Paul White, nalezl ke svému úžasu v polovině devadesátých let 20. století v severovýchodní části Nového Jižního Walesu na skalách egyptské hieroglyfy. Otázkou však je, odkud staří Egypťané mohli vědět o existenci Austrálie. Možná, že měli, stejně jako australští Aboriginci, stejné „učitele.“ Kdo asi byli tito záhadní „učitelé?“ Odpovědí by mohla být další tajemná kresba, nalezená na stěně jeskyně, objevené v Austrálii. Německý badatel Johannes Buttlar v knize s názvem Mimo prostor a čas popsal svůj dojem z této malby takto: „Úzkou skalní průrvou jsme se dostali až ke vchodu do překvapivě prostorné jeskyně. Stařec mne bez váhání vedl k levé stěně a osvětlil jí pochodní. V mihotavém světle jsem uviděl malby v pastelových barvách- postavy a symboly. Poznal jsem muže i ženy, vysokým vzrůstem připomínající Evropany a mezi nimi rovněž postavy podobné dnešním astronautům. Zahlédl jsem tajemnou spirálu, objekty v podobě půlměsíce s paprskovitou aureolou a také všudypřítomného hada jako symbol Času snění. Na stěně o kousek dál bylo šest barevných kotoučů. Jeden velký žlutý a napravo od něj v jedné linii a určitých vzdálenostech pět dalších. První byl hnědý, druhý bílý, třetí modrý, čtvrtý červený a poslední zelený. Modrý a červený kotouč spojoval bumerang.“ Odborníci se shodují na tom, že by mohlo jít o jakési symbolické zobrazení planet v naší Sluneční soustavě. Velký žlutý kruh by představoval samozřejmě Slunce. Hnědý pak Merkur, bílý Venuši a modrý byl zpodobněním Země. Červený byl Mars, zelený kotouč podle Buttlara naopak nebyl Jupiter, ale dnes již neexistující planeta, která se původně nacházela mezi Jupiterem a Marsem. Něco zde však nehraje. Je logické, že Aboriginci kdysi namalovali Měsíc zářivou bělobou a Mars rudou barvou, protože oba objekty jsou na nočním nebi takto viditelné. Ovšem, je tu jeden háček: Odkud mohli dávní umělci vědět, jakou barvu má Země? Naše matička vypadá modrá přece jen při pohledu z vesmíru a to přece neměli Aboriginci možnost nijak zjistit! Navíc na svých malbách modrou barvu nikdy ani nepoužívali, protože ji neuměli vůbec vyrobit! Záhadou také zůstává do dnešní doby i další objev, učiněný roku 1977 u australského městečka Laury. Tehdy si všiml pilot a badatel Percy Trezise při svém letu jen náhodou pod skalním převisem tajemných kreseb. Jejich stáří bylo později odhadnuto archeology na 13 000 let. Na celkem 397 obrázcích, které zatím byly odhaleny, vidíme osoby ve zcela moderním evropském oblečení. Pozoruhodný je zejména bílý muž v šortkách a tričku. Kde se tam asi tak vzal? Všechny důkazy nasvědčují tomu, že tento tajuplný kontinent navštívily v prehistorických dobách záhadné bytosti. Možná takové, jaké můžeme vidět na skalách v Gregory National Park, který se nachází na Severních územích Austrálie. Neznámí umělci zde vytvořili v dávnověku obrazy tajuplných postav - připomínající nám všem nejvíce známé „šedivce. Na rozlehlém území Austrálie se ovšem nejedná o jediné vyobrazení tohoto druhu. Deset kilometrů od Alice Springs byly na skalní stěně rokle Ddahla objeveny kresby bohů s anténovitými výběžky na hlavách. Na témže místě jsou do skály vyryté obličeje bohů s dokonale vyobrazenými ochrannými tlustými brýlemi a u Laury na severu Qeenslandu je na skalní kresbě zobrazen člověk vznášející se evidentně v beztížném stavu. Otázkou tedy zůstává: mohli se původní obyvatelé Austrálie opravdu kdysi dávno setkat s nějakou nám neznámou vyspělou civilizací mimozemského původu?
žádné komentáře | přidat komentář

Elektrické žárovky ve Starém Egyptě

7. květen 2015 | 21.55 | rubrika: Aktuality
V pohřebních komorách egyptských faraonů, ve kterých panovala v podzemí daleko větší tma, než v běžných obydlích, však žádné stopy po kouři a sazích neobjevili. Přitom víme, že Egypťané používali běžně olovové lampičky z hlíny, kamene nebo kovu. Některé z nich byly na svou dobu opravdu exkluzivní, jako například svícen vypracovaný z jednoho kusu alabastru v podobě lotosového květu nalezený v Tutanchámonově
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 156x

Zázračné lampy

7. květen 2015 | 21.54 | rubrika: Aktuality
Protože archeologové při svých vykopávkách z období antiky nalezli na stropech antických obydlí stopy kouře a sazí, došli k závěru, že Řekové a Římané k osvětlení tmavých prostor používali výhradně olejové lampy a pochodně. Přesto rovněž ve starém Řecku nalézáme často zmínky o zázračných svítících předmětech. Například známý řecký spisovatel a satirik Lukianos (120-180), který navštívil při své
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 130x

Elektrické přístroje dávných věků

7. květen 2015 | 21.53 | rubrika: Aktuality
Mohli tedy naši předkové v dávné minulosti znát galvanické články nebo dokonce elektřinu? My, kteří žijeme v zajetí navyklé představy, že elektřina je vynálezem teprve našeho osvíceného 19. století, pojímáme celkem pochopitelně tuto otázku s nedůvěrou. Je však naše nedůvěra v tomto případě oprávněná? Archeologové často zapomínají na to, že úroveň vzdělanosti našich předků je stále zahalena rouškou
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 96x

Kladivo z doby křídové a galvanický článek

7. květen 2015 | 21.52 | rubrika: Aktuality
„Fosilní kladivo z Texasu,“ jak se tomuto podivuhodnému artefaktu často přezdívá, patří podle vědců bezesporu již po desetiletí k jednomu z nejkurióznějších nálezů lidských dějin. Objevili ho zcela náhodou na výletě manželé Max a Emma Hahnovi v roce 1934 poblíže města London v americkém Texasu. Zpočátku vypadal tento podivný předmět jako kámen, ale když ho jejich syn rozbil, objevilo se v plném
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 118x

Žárový vrták a jeskyně v Ekvádoru

7. květen 2015 | 21.50 | rubrika: Aktuality
Největší archeologickou senzací od objevení Tróje jsou podle slov českého amerikanisty doktora Miroslava Stingla podzemní chodby v Ekvádoru. Na počátku jejich objevení stojí argentinský občan maďarského původu Juaan Moritz, který celou tunelovou soustavu, sestupující 240 metrů pod zemský povrch a tvořící labyrint chodeb dlouhý několik desítek kilometrů, odhalil jako první v roce 1969. Vstup do podzemí
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 193x

Vrtule z egyptského muzea

7. květen 2015 | 21.48 | rubrika: Aktuality
V dochovaných materiálech ze Staré faraonské říše se nachází řada odkazů, které jsou přinejmenším zvláštní. Podle staroegyptských záznamů měl bůh Thovt, který byl pro Egypťany symbolem moudrosti a který učil lidi řeči, matematice, psaní, čtení, astronomii a technice, vystoupit v doprovodu osmi prabohů ze „zářivého kamene“ neb, jak jinak, než z „tajemného vejce.“ Toto plavidlo prý přistálo na jeden z pahorků v Hermopoli. Tento božský cizinec vlastnil opravdu podivné vznášedlo: v pyramidových textech se o něm mluví jako o „velkém nebeském trůnu,“ a“ moři světla.“ Co to asi bylo za nebeský vůz? Zajímavé je, že se na světě objevuje velmi mnoho mýtů, které popisují podobné „tajemné vejce.“ Thovt byl také „kormidelníkem v bárce slunečního boha Re.“ Zdá se tedy, že tato bytost přišla před 5000 lety z ničeho nic- odkudsi z nebes. Dalším podivným zařízením bylo okřídlené slunce, nebo také okřídlený sluneční disk. Okřídlené slunce je vyobrazeno na všech staroegyptských chrámových stavbách. Symbolizuje ho zlatá koule nebo také zlatý kotouč s rozepjatými perutěmi. Tento motiv se kromě Egypta objevuje i na četných asyrských a sumerských stélách, tabulkách a svitcích, na nichž jde jednoznačně o zobrazení stroje sloužící k létání. Na podobný motiv narážíme i v chetitské kultuře. Někdy jde o paprskové kolo, lemované perutěmi, podobnými listům vrtule, jakou mají dnešní vrtulníky. Mnohé z těchto zobrazení létajících kol lze nalézt i u národů Přední Asie. Jinde létají bozi na „kamenných sloupech“ či také „v létajících stromech.“ V Egyptě bývá okřídlený disk opatřený nápisem hut nebo api. Překlad těchto výrazů zní doslova „rozpínač křídel,“ popřípadě „ letec.“Tímto symbolem rozhodně není myšleno slunce. Zvláštní. Chrámové nápisy, dochované na starobylých monumentech, starých tisíce let, líčí někdy také „okřídlený disk“, který byl nasazován jako smrtonosná zbraň, která byla používána proti nepřátelům. Jde o létající stroj, který vystřeloval nebezpečné rakety? Je možné, že dávní obyvatelé Memfidy, Heliopole a Hermopole takové létající stroje mohli vidět vzlétat? Podle některých archeologů je dokonce možné, že kamenné obelisky v Egyptě jsou v podstatě jakési napodobeniny moderních kosmických lodí. Vytesali snad Egypťané z kamene přesné kopie toho, co viděli? Zdá se proto, že letecká technika nebyla jistě ve starém Egyptě nijak neobvyklým či neznámým jevem. V roce 1936 objevil archeolog Walter B. Emery při vykopávkách v Sakkáře, v hrobce prince Sabúa, záhadný předmět ve tvaru disku. Tento 5000 let starý objekt byl nalezen hned vedle kostry a četných darů. Je opravdu zázrak, že artefakt nepadl do rukou vykradačů hrobů, stejně jako ostatní poklady. V hrobce zůstaly jen zbytky rozlámaných nádob a úlomky hovězích kostí, které zřejmě patřily do potravinových zásob zesnulého, který byl jimi, jak bylo zvykem, vybaven při své cestě na onen svět. Zajímavě o tom píše Reinhard Habeck v knize Poslední tajemství egyptologie: „V roce 1980 jsem spatřil vystavený originál tohoto záhadného artefaktu v egyptském muzeu, ovšem bez bližších údajů a katalogového čísla. Návštěvníci muzea, kteří si chtěli prohlédnout setrvačník v následujících letech, se dočkali zklamání. Tento exponát mezitím zmizel veřejnosti z očí a byl patrně uložen do depozitáře. Svými radiálně symetrickými uspořádanými, dovnitř vyklenutými křídly připomíná lodní šroub nebo vrtuli. K čemu se vlastně používal? Předložil jsem bývalému raketovému odborníkovi NASA inženýru Josefu F. Blumrichovi snímky podivného nálezu a požádal jsem ho o kompletní názor. Blumrich mi odpověděl v roce 1994 dopisem: „ Často se stává, že staré věci mají velmi zajímavý vzhled. Seděl jsem opakovaně nad materiálem, který jste mi zaslal, a dělal jsem si poznámky. Tato mísa vypadá na první pohled jako nějaké technické zařízení. Nedokázal jsem ale najít podobnost s žádnou skutečně známou technikou. Byl zde napodoben nějaký neznámý pohonný agregát? Blumrich poznamenává, že nalezený relikt je z krystalické břidlice, poměrně měkké horniny a také z alabastru, o němž se zmiňuje zpráva.“Obě horniny by se daly stěží využít v technice – už kvůli rychlému opotřebení při zátěži., „ konstatuje Blumrich, ale připouští, že možná jde o pouhou repliku: „Nicméně si nevzpomínám, že bych viděl něco srovnatelného.“Předmět zjevně vzbudil zvědavost raketového inženýra, protože mi položil otázku: „Ztvárnění objektu je ostatně přímo rafinovaně krásné, nebylo v hrobě nalezeno jinak už nic významného?“ Objevitele i v tomto případě předběhli vykradači a hanobitelé hrobů….Byl tedy technicky vyhlížející „kamenný talíř“ pouhou kopií předmětu, jehož originál byl možná kovový? Je to napodobena antického lodního šroubu? Nebo princ Sabú znal pohon leteckých strojů?“ Jedno tedy víme: staří Egypťané znali velmi mnoho technických zařízení, které bychom v tak dávné minulosti rozhodně nehledali. Postupem času však tyto znalosti upadly v zapomenutí. Egyptská božstva disponovala podle všeho řadou velmi dokonalých létajících strojů a vymožeností, které odpovídají vysoké technické vyspělosti. Jejich pravý účel postupně odhalujeme teprve dnes, v čase moderního pokroku, který jsme my sami dosáhli teprve v několika posledních desetiletích. Například takzvaný „egyptský pták vidění“, kterého popisují staroegyptské papyry, a který dokázal, jako naše dnešní satelity, zmapovat zemský povrch - a jak uvádí Tebtunský papyrus:“Dohlédnu až na konec temnot, vidím skrz nekonečné moře až k pravdě Nun,“ stejně jako Habbleův teleskop je schopen dohlédnout až do nejodlehlejších koutů vesmíru. Vedle „ptáků vidění“ disponovali egyptští bohové zařízením, které bylo – jak bychom dnes řekli- jakýmsi akustickými navigačním satelitem jmenovali, které dostali pojmenování „ptáci slyšení boha Rea.“ V biblických textech se hovoří o letech, které podnikali patriarchové Abraham, Baruch, Henoch nebo Mojžíš. Ti měli pak příležitost pozorovat skutečný tvar Země asi tak, jak ho dnes mohou vidět kosmonauti z rakety Space Shuttle. Když se například Baruch se dotazoval na funkci umělého ptáka, dostal tuto odpověď: „Je to hlídač země. Tento pták putuje společně se sluncem, má přitom roztažená křídla a jimi zachycuje sluneční paprsky, které mají sílu ohně. Baruch pak přemýšlel o tom, co se dozvěděl a pokoušel se je pochopit. Pak se stalo ještě něco dalšího: „A pták roztáhl křídla a na jeho pravém křídle jsem spatřil obrovská písmena.“Je to jen náhoda, že křídla dnešních satelitů zdobí nápisy jako třeba „NASA“, nebo ESA“? V textech pyramid se dále můžeme dočíst: „Je mým určením, že se živím slunečním světlem a (pravidelně)přijímám potravu a často spím…takže obnovuji svou sílu- a po západu slunce žádnou potravu nepřijímám.“ Mohlo toto zařízení pracovat na stejném principu jako dnešní Hubbleův kosmický dalekohled, který získává energii, potřebnou pro svůj provoz ze solárních jednotek? Otázkou zůstává, odkud egyptská civilizace, jejíchž tajemství ještě nejsou rozluštěna, vlastně tyto poznatky čerpala? Odkud asi měli zasvěcení kněží, jejichž vědění patřilo ve starověku k tajným naukám, své neskutečně pokročilé informace, přesahující svou dokonalostí svou dobu o několik tisíc let?

Ebersův papyrus a genetický výzkum ve Starém Egypt

7. květen 2015 | 20.29 | rubrika: Aktuality
Většina egyptologů a archeologů si jistě nedokáže představit, že by staří Egypťané mohli být obeznámeni s genetikou. Přesto zela jasné důkazy, že Egypťané o této oblasti dobře věděli, existují ve dvou egyptských papyrech, které se zabývají lékařskými otázkami. První z těchto textů objevil norský historik lékařství Georg Ebers (1837-1898) v Luxoru, proto je dne známý pod názvem Ebersův papyrus -
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 110x

Staroegyptské knihy mrtvých a DNA

7. květen 2015 | 20.23 | rubrika: Aktuality
Je pravdou, že se s kříženci lidí a zvířat setkáváme opravdu po celém světě. Vyskytují se v mýtech a legendách mnoha národů. Z historického hlediska o těchto zrůdách můžeme najít zprávy spolu s nesporně prokázanými reálnými událostmi, přestože někteří vědci, jako například Švýcar Ulrich Lopatka, tvrdí: „Pokud vůbec existovaly, musel být jejich počet velmi malý a jen stěží by se rozmnožovaly. Avšak
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 124x

Adam, Eva a "jiskra života"

7. květen 2015 | 20.14 | rubrika: Aktuality
V Bibli, v knize Genesis, byli na počátku světa stvořeni první dva lidé: Adam a Eva, kteří žili v Rajské zahradě, jejímž hledáním se zabývají již po mnoho a mnoho desetiletí vědci a badatelé. V minulosti mnoho vědců zastávalo názor, že člověk se začal formovat až v důsledku vzpřímené chůze primátů. Jenže to se ukázalo jako neudržitelné: podle kosterních nálezů bylo dokázáno, že náš předek se už
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 137x