Kniha návštěv planety Země

19. srpen 2015 | 23.28 |
I.díl Možnost, že mimozemšťané zřejmě naši planetu v minulosti již několikrát navštívili, znepokojuje mnoho vědců současnosti. Proč by ale vlastně kontakt s bytostmi z cizích světů měl být nesmyslný? Vždyť stejně neskutečná se docela nedávno jevila teorie o Zemi obíhající Slunce, stejně jako vědci před několika staletími naprosto vylučovali možnost, aby předměty těžší než vzduch dokázaly létat. Lidé se na takové otázky dívali vždy s nedůvěrou. Proto se zřejmě i tato myšlenka stále setkává s odporem a seriozní učenci dneška nejsou ochotni si připustit zřejmé důkazy. Původ těchto mimozemských fenoménů se přece datuje na Zemi od dávné minulosti. Již 3500 let starý papyrus egyptského faraona Thutmose III. říká: „V roce 22, ve třetím měsíci zimy, o šesté hodině dne písaři Domu života zpozorovali kruh ohně, který přicházel z nebes. Jeho tělo bylo jeden prut dlouhé a jeden prut široké. Nevydával žádný zvuk…Když několik dní minulo, tyto předměty se na nebi rozmnožily. Jejich lesk převýšil záři slunce. Vojsko faraona na to hledělo s ním ve svém středu. Pak se tyto ohnivé kruhy vznesly do nebes a zamířily k jihu…“ Zásadní teorie, obhajující existenci návštěvy mimozemských bytostí na naší planetě, se opírá o překlady starých textů. Podle nich je lidstvo potomky rasy lidí z jiné planety, která bývá většinou označována jako Nibiru. Tato planeta byla kdysi nějakou kosmickou katastrofou vehnána do sluneční soustavy, kde gravitací slunce uvízla na dráze mezi Marsem a Jupiterem. Díky jejímu nezvyklému oběhu můžeme tuto planetu spatřit pouze jednou za 3600 let. V mnoha případech máme k dispozici i věrohodné důkazy o návštěvnících z jiných světů. Jako jeden příklad z mnoha můžeme uvést nález učiněný v nehostinné pustině pouště Gobi západně od hlavního města Mongolska Hohhotu. Zde archeologové odkryli starobylé město Khara Khota, či jinak řečeno Char - Chota. Hluboko pod rozvalinami tohoto dávného města objevil sovětský archeolog Pjotr Kuzmič Kozlov sarkofág se zachovalými těly dvou lidí, podle všech známek zřejmě královského páru. Na víku sarkofágu se skvěl symbol kruhu rozděleného svislou čárou. Stáří hrobu bylo odhadnuto na neuvěřitelných dvanáct tisíc let. Přišli tito neznámí mrtví z hvězd? Tento hrob je totiž dáván do souvislosti s ještě daleko senzačnějším objevem: poblíž Khar Khoty byla objevena bezedná propast, jejíž stěny jsou tvořeny namodrale se lesknoucím sklem, které vypadá jako glazura. Podle místních pověstí sjel z nebe před dávnými věky blesk, který vytvořil tuto hlubokou šachtu. Podle názorů odborníků ale nemohl žádný druh blesku na světě vyhloubit nikdy šachtu hlubokou dva kilometry a navíc by nedokázal ani vytvořit její sklovitý povrch. Něco takového by mohla způsobit totiž pouze jaderná exploze, jako tomu bylo 13. září roku 1957 v Sierra Nevadě, kdy Američané provedli pokusný výbuch jaderné bomby, kterou odpálili pod zemí.Tehdy byli experti nuceni nechat vytesat ve skále prostor kulovitého tvaru o průměru čtyřiceti metrů, kam uložili bombu, připravenou k podzemnímu výbuchu.

Když po čtyřech letech tyto prostory navštívili specialisté v ochranných oblecích proti radiaci, užasli: Působením nesmírného tlaku a žáru se hornina roztavila a stěny pokryly krystaly, které se po roztříštění přeměnily ve sklovitou hmotu přesně takovou, jaká je v šachtě u mongolské Khara Khoty! Jak si máme vysvětlit, že mimozemské bytosti zřejmě navštěvují naší planetu i v současnosti? Jednoznačně největší záhadou, týkající se vesmírných návštěvníků, je samotný fakt, že i přes statisíce hlášených zpráv, svědectví a množství důkazů, nebyla tato otázka dosud vyřešena. Přitom některé důkazy jsou doslova hmatatelné. Například na ostrově Bali v chrámu Panatarah Sasih v Pejengu mají uloženo na podstavci záhadné kovové těleso, které místní lidé uctívají jako posvátný předmět. Přinášejí mu denně oběti a setrvávají u něho v tichých modlitbách. Tento podivný kovový válec je podle mínění historiků největším bubnem zhotoveným z bronzu na světě. Je dlouhý 186 centimetrů a jeho průměr činí 160 centimetrů. Po stranách z něho vyčuhují jakési kovové úchyty. Přesto je jeho výzdoba zvláštní a originální. Na čelní straně tajemného válce můžeme obdivovat vyobrazení hvězd, jaké se nikdy na Bali nevyskytovalo a rovněž podivné symboly. Zadní stěna tohoto válcovitého „zvonu“ je odlomená, takže můžeme vidět dovnitř. Také čtyři páry bytostí s velkýma kulatýma očima a úzkým nosem, vyrůstajícím nezvykle již z prostřed čela, které nám připomínají nejspíše posmrtnou masku krále Pacala z jiné části světa, rozluštění této záhady nijak neusnadňují. Místní obyvatelé však zjevně konejšivé teorii o bubnu, vyrobeném ve slévačské dílně ve Vietnamu, očividně nevěří. Naopak tvrdohlavě opakují, že tento záhadný předmět je součástí nebeského plavidla kruhového tvaru, jež se jedné noci zřítilo poblíž jejich vesnice. Přitom prý se zachránilo několik lidem podobných bytostí, které nemohly odletět zpět, a proto zůstaly na ostrově. Jeden z vesničanů, který se k troskám neznámého stroje přiblížil a počal na ně močit, namístě skonal. Potud pověst. Pozoruhodné je, že nikdo dosud tento podivuhodný předmět seriozně neprozkoumal. Domorodci do jeho blízkosti nechtějí pustit nikoho nepovolaného a taktéž odborníci o něj nijak nejeví zájem. Stejně jako o 2000 let starou lebku, nalezenou v Cuzcu, která v sobě nese podivný mimozemský implantát. Zanechaly ho tu snad kdysi bytosti, které byly označovány za bohy, neboť se na Zemi snesly z nebes? (zdroj: Arnošt Vašíček, Planeta záhad- Bytosti odjinud, Baronet, Praha 1996) UFO v novodobých dějinách. V naší dávné i současné minulosti se to návštěvami z oblaků jen hemží. Podle všech historických pramenů se tehdy na obloze tajemné létající objekty pohybovaly poměrně často. Uveďme pro ilustraci jen některé z mnoha významnějších případů, které se udály od počátku našeho letopočtu: V roce 100 n. l. se objevil neznámý létající objekt, odpovídající popisu UFO, nad Římem. Roku 218 pak v římském Aminernu zahlédli podobné nebeské plavidlo, roku 175 v Lanuvinu, roku 222 n. l. prolétalo podobné nebeské plavidlo nad římským městem Rimini. Na jiném konci světa se dne 8. března roku 755 n. l. podle záznamů setkala Mayská královna „ s hadem, ze kterého vylezl bůh.“ Co k tomu dodat? Roku 814 přistál v Lyonu podivuhodný stroj, který přilétl, světe div se, z nebe. Z něho vystoupil 4 neznámé bytosti. Co se dělo dál, nevíme. V roce 840 podle dobových kronik zabili rozhořčení sedláci ve Francii čtyři nevzhledné bytosti, které jim v létajících strojích ničily jejich úrodu. Roku 1130 najdeme ve starých kronikách další zápis o přeletu UFO nad Prahou. O něco později, v letech 1142 a 1623 se ukázaly na našem nebi ještě několikrát další záhadné objekty, vydávající prudké světlo. Dvacátého čtvrtého září roku 1235 v Japonsku trávil císařský generál Joricume noc na manévrech. Pojednou stráže zpozorovaly, že na obloze jižně od jejich vojenského ležení krouží záhadná světla. Několik svítících objektů provádělo střemhlavé lety, které odporovaly všem zákonům zemské přitažlivosti. Druhý den se generál Joricume snažil celou věc vyšetřit. Ustanovil za tím účelem vyšetřovací komisi, která dospěla posléze k závěru, že za to mohl vítr, který rozhýbal hvězdy na nebi. Nemohli samozřejmě při svém hodnocení reagovat tak, aby byli potrestáni. V roce 1258 se ve Skotsku objevila ohnivá koule, která se nad dvěma skotskými vesnicemi rozpadla na prach a popel. V létě roku 1290 stříbrný disk vyděsil mnichy v anglickém klášteře v Bylandu. Z roku 1350 pocházejí podivné, či jiným slovem naprosto nepatřičné fresky v klášteře v Děčani (dnešní Kosovo), zpodobňující zvláštní létající objekty, které jakoby z oka vypadly dnešním raketám. Ve Švýcarsku zase padaly roku 1478 z nebe jakési ohnivé mísy a také další kovové předměty ve tvaru zvonů. 9. 4.1487 se v Texasu v USA, zřítilo UFO na větrný mlýn. Přitom byl na místě nalezen mrtvý pilot podivného vzhledu, kterého posléze místní obyvatelé pohřbili na místním hřbitově. Možná by stálo za to, provést i dnes exhumaci, jež by tento případ mohla objasnit. Něco podobného UFO viděl zřejmě i Kryštof Kolumbus dne 11. října roku 1492, tedy večer před svým slavným přistáním a objevením Ameriky. Tehdy si poctivě zapsal do svého lodního deníku, že pozoroval s celou posádkou na západní straně obzoru podivné světlo, které vypadalo doslova jako něco „Na způsob svíce“, které stoupalo a zase klesalo. Doposud se nepodařilo nějak uspokojivě vysvětlit, o jaký úkaz vlastně šlo. Podobné mísy jako ve Švýcarsku, se snesly z nebe i v Evropě roku 1501. V Norimberku tehdy přímo pršely tyto podivné předměty spolu s dalšími ve tvaru křížů, dokonce po celých 26 dní! „Roku 1559 v zemi markraběte brandenburského (dnešní Bavorsko-Branibory), včas žní spatřili patnácte mužů neobyčejné a hrozné velikosti, bez hlav všichni, jakoby kosíce obilí. Jeden přes druhého sekajíce, hřmot a hřmění kos do daleka slyšán byl, avšak ani stéblo ovsa poraženo nebylo. Zdaleka, ze zámku i z města se seběhlo množství lidí a ti smělejší se těch zázračných sekáčů vyptávali, ale ti neodpovídajíce, své dílo konali.“Tolik dobová kronika. Další záznam je ze 7. 8. 1566, kdy se na obloze v Basileji objevila řada zářivých koulí, které spolu bojovaly pomocí blesků. Všechny objekty, které byly zasaženy, vybuchly a posléze se proměnily ve vodní příval, který padal z nebe na zem. Z roku 1590 pochází záznam o prvním zdokumentovaném kruhu v obilí. UFO bylo pozorováno i v Tibetu. V listopadu 1661 si zapsal jezuita a misionář Albert d Orville při své cestě po Tibetu do cestovního deníku toto: „Mou pozornost upoutalo cosi, co se pohybovalo vysoko na nahoře na nebi. Zprvu jsem si myslel, že jde o nějaký známý druh ptáka žijícího v této zemi, než se ta věc přiblížila a nabyla tvaru dvojitého čínského klobouku. Otáčela se a tiše se pohybovala dál, jako by ji nesla neviditelná křídla větru. Jistě šlo o zázrak nebo čáry. Ta věc přeletěla nad městem (Lhasa) skoro jako by toužila být obdivována, dvakrát zakroužila a pak ji obestřela mlha. A jakkoli jsem si namáhal zraky, už jsem ji posléze nespatřil. Už jsem se ptal, zda mi nezahrála nepěkný kousek velká výška, v které jsem se nalézal, když jsem si nablízku povšiml jednoho lámy. I zeptal jsem se ho, zda to také viděl. Když pokývnutím hlavy odpověděl kladně na můj dotaz, opáčil: „ Synu, cos právě viděl, nebylo žádné kouzlo, neboť bytosti z jiných světů již po staletí brázdí vesmírná moře a přinesli duchovní osvícení lidem, jež obývají tuto zemi. Odsoudili všechno násilí, naučili lidi vzájemně se milovat, ačkoli toto učení je jako semeno, jež bylo vyseto na kámen a nemohlo vzklíčit. Tyto bytosti se světlou pletí vítáme vždy přátelsky a přistávají poblíže našich klášterů, když nás přijdou učit a odhalovat nám věci, jež zmizelys staletích plných kataklyzmat, která změnila tvář Země.“ To, co tehdy páter Orville pozoroval, na něho mocně zapůsobilo. Kdo asi byli oni učitelé?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře